SKUPINA PROHRÁLA V KARTÁCH VYDALA NOVINKU

Na čtyři roky starém debutu Žádný čáry z nebe se pražská skupina Prohrála v kartách představovala jako neschopná vymyslet pádný melodický motiv a stylově se buď jasně definovat, nebo záměrně rozmazat.

Jelikož ani koncerty nepatřily po profesní stránce k povedeným záležitostem, vyfasovaná šedá nálepka odpovídala skutečnosti.

Nové album Jaký to bude za vodou vrhlo na celou záležitost jiné světlo. Jiskřivě žluté, nabíjející a veskrze pozitivní. Skupina překročila vlastní stín a mimoděk tím osvětlila hudební kroky z předešlých let.

Písničky pospolu tvoří barevný hudební celek. Zpěvák a kytarista Filip Horáček si jako autor většiny skladeb libuje v baladických písních (Když tě sváděj, Za vodou), nebrání se vzpomínkám na punk rock, který kdysi hrával a přístup si v dobrém zachoval (Jedem dál, Prase), ani hudebním vlivům s kořeny daleko za hranicemi (América). Přitom dokázal napsat vysloveně odzbrojující melodie (Nevnímám, Za vodou aj.), což korunuje jeho velmi nenápadnou cestu k autorským hvězdám zdejší hudební scény.

Tím spíš, když dokáže přidat skvělé texty. Jsou pozitivní, až produchovnělé, po dobrých věcech volající. Žádné moralizování, na to je Horáček příliš pokorný. Jen poznámky, vlastní zkušenosti a také touhy.

S producentem desky Janem Šmejkalem si dokázal ohlídat vokální party, v minulosti často intonačně nepřesné. Navíc dostal ve studiu dar v podobě ???sametovosti“ v barvě hlasu. Když zpívá, je to, jako když vás hladí kdosi blízký či láskyplně olizuje štěně.

Skupina Prohrála v kartách nahrála povedené album. Písničky zvítězily nad hledáním, texty nad plky. Na české scéně pořád ještě neobvyklost.

*** Prohrála v kartách: Jaký to bude za vodou EMI, 51:50

Jaroslav Špulák