Rozhovor se zpěvákem Filipem Horáčkem o nové desce pop-punkové kapely Prohrála v kartách Litvínov – Před čtyřmi lety vydali debutovou desku Žádný čáry z nebe a zakrátko z nich byla senzace české klubové scény. Teď mají na kontě druhou desku Jaký to bude za vodou a historie se opakuje. Na společném celoročním turné s kapelou Divokej Bill při jejich muzice zpívají, tančí a jinak dovádějí tisíce lidí ve vyprodaných sportovních halách.

Písničky z nové desky už pop-punková skupina Prohrála v kartách několikrát představila i na severu Čech. Turné začalo v Chomutově, poté se zastavilo v Ústí, Roudnici a naposledy tuto neděli v Litvínově.

Vedle megahitu Letiště a dalších šlágrů z první desky si fanoušci z novinek užívají titulní píseň Za vodou, nabroušené kytarovky Lidi to tak chtěj a Jedeme dál nebo latinskými rytmy načechrané songy America a Baseballovej Hurvínek.

Mnozí hudební kritici často říkají, že kvalitu kapely potvrdí až druhá deska. V případě téhle čtveřice se to podle ohlasu publika podařilo víc než přesvědčivě.

„Měli jsme tentokrát více času na přípravu a dostali jsme se díky tomu až do stadia, kdy bychom na písničkách už nic neměnili,“ říká zpěvák, skladatel a textař Filip Horáček. „Zároveň jsme spokojeni s tím, že teď je to víc Prohrála v kartách než na předchozí desce. Zatímco ta mapovala období tří nebo čtyř let, kdy se kapela vyvíjela, nová deska je přesně taková, jak chceme, aby Prohrála v kartách vypadala.“

* Tedy jako chalupářský guláš, ke kterému jste novou desku přirovnali? Vznikala po různých chalupách, protože je tam příjemně a technika už dneska umožňuje nahrávat i v takovémhle prostředí. Něco jsme natočili na chalupě u manažera v jihozápadních Čechách, něco u nás v Desné a další část zase u kytaristy Kontry kousek od Votic. Proto chalupářský. A guláš, protože si zakládáme na tom, že písničky jsou různé a odrážejí se v nich všechny možné žánry, ze kterých čerpáme. Pestrobarevnost nás baví.

* Neměli jste žádné hranice, za které už nechcete jít? Něco takového u nás nejde. Stejně jako rádi cestujeme po světě, tak se rádi necháváme ovlivňovat všemožnými hudebními styly a pak je s chutí przníme. Teď jsme třeba byli ve Střední Americe a máme na desce latinu. No, nedá se říct, že ji hrajeme, to za takovou chvilku nemůžeme umět. Ale dvě písničky jsou tím aspoň šmrnclé.

* Pokud teď cítíte ideální formu, můžete se ještě někam posunout nebo vyvinout? Vzhledem k tomu, jak hodně vstřebáváme, tak nepochybně. V tuhle chvíli ale samozřejmě nelze říct, kterým směrem a jak hodně. V každém případě bychom však do budoucna chtěli někoho navíc, abychom měli v sestavě klávesy a trumpetu. Na desce tyhle nástroje jsou a byly by díky nim pestřejší i koncerty. Hrát je ze sampleru přitom nechceme, jsme spíš živelná kapela a hrát s přístrojem by nás nebavilo.

* Na minulé desce jste měli punkově naštvanou písničku Proč ty lidi, zamyšlenou baladu Ptáci a rozverné hospodské country Prohrála v kartách. Všechny ostatní písničky se textově týkaly vztahů, lásek, tužeb a podobných věcí. Je nová deska po této stránce trochu pestřejší? Poprvé, když jsme je srovnávali, jsme si toho nijak zvlášť nevšimli. Při dalším poslouchání jsme ale zjistili, že na druhém albu o tom najednou není žádná. Všechno jsou to spíše takové věci ohledně světa okolo. Zhnusení nad přebujelým národoveckým patosem, zneužívání výtvorů těch, kteří už se nemohou bránit, opovržení lidmi, co chtějí mít všechno jenom bílé… Ale samozřejmě nechybí ani pláže, palmy a představa, jaký to asi je, když je člověk takzvaně za vodou.

* No a jak to vypadá ve vašem případě? Kolik toho ještě musíte odehrát, abyste tam byli? Spíš kolik toho musíme prodat. Pokud toho bude hodně, tak už nemusíme zahrát ani notu. (smích) Ale nás to baví a doufáme, že turné napomůže tomu, aby to nás i posluchače bavilo pořád dál.

* Před vydáním první desky jste hráli víceméně příležitostně pro radost svou a pár blízkých přátel. Po loňských festivalech a díky současnému turné to vypadá, že jste se rozhodli začít fungovat jako normální kapela. Asi už to bereme trochu vážněji. Díky tomu, že jsme potkali ty správné lidi, včetně skupiny Divokej Bill, která nás vzala s sebou na turné, máme lepší příležitosti a možnosti s tím něco dělat, tak se o to pokoušíme a snažíme si to užívat.

* Po pěti letech o vás nicméně stále mnoho novinářů nepíše jako o svébytné kapele Prohrála v kartách, ale jako o kapele Filipa Horáčka, toho, který složil text písničky Nebe pro Annu K. Baví vás pořád ještě tenhle cejch? Ale určitě. Přece jenom to byl hit oceněný Gramy a nestydím se za něj. Byla to dobrá práce s Honzou Muchowem a Tomášem Varteckým, díky níž jsem se hodně naučil. Stejně jako když jsem později dělal pro Annu K. i další věci. Nebo pro Lenku Dusilovou a dva roky zpátky dokonce i pro Lenku Filipovou. Vždycky člověk pozná nové lidi a sbírá nové zajímavé zkušenosti.

* Nezamrzelo vás přesto někdy, že některou z těch úspěšných písniček nehrajete vy? Pro nás by se asi nehodily, takže mi nevadí dát je někomu, u koho získají třeba i úplně jinou tvář. Možná ale někdy vydám sólovku svých písní ve svých verzích.

* Možná by to mohlo být i něco ve stylu Hapka – Horáček… Jo, ale to je jinej Horáček. Ten už je za vodou. (smích)

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – severní Čechy, Jiří Needrle