Česká kytarová scéna je opravdu rozsáhlá. Nedostatek kapel je opravdu to poslední, na co bychom si mohli stěžovat. Od brit-popu tu máme Roe Deer, Southpaw, Living Room či drzé mladíky Toneless, kteří by co nevidět měli na pulty vrhnout svůj debut. Temné kytarové skladby s atmosférou The Cure či Joy Division hrají Sunhine. Melodickým pop(punkem) s nevšedími českými texty baví Vypsaná Fixa. Podobný model praktikuje i kapela Prohrála v kartách, která právě vydává svou druhou desku.

V první řadě je třeba říci, že něco autentického či originálního kapela rozhodně nepřináší. Po stránce vokálové Filip Horáček působí jako poněkud drsnější Márdí z Vypsané Fixy. Hudebně si zase Prohrála v kartách půjčuje z prosluněné Kalifornie. Inspirují se hlavně u králů tří akordových vypalovaček jako Blink 182, Green Day či The Offspring. Texty jsou jedním z největších mínusů desky „Jaký to bude za vodou“. Jsou české – napsat dobrý text v mateřštině se ukazuje být pro kapelu velký problém. Nejpřirozeněji tedy Prohrála v kartách působí ve chvílích, kdy se v textech nepokouší o nic přínosného a text je pouze doplněk po hudební stránce slušně znějících písniček. Většinou však zaujímají svou hloupostí a ambicí vyjádřit se k nějakým závažným společenským problémům, na což Horáček prostě nemá. A ani se to ke kapele formátu Prohrála v kartách nehodí – u zábavné kapely hlavně pro holky by něco takového někdo hledal opravdu jen těžko. To nejlepší na desce je hned úvodní dvojice písní „Proč nás svět nenechává spát“ a „Za vodou“ – jednoduché, nenáročné písničky s výborně napsanými chytlavými refrény. Zbytek alba je někdy povedenějším, jindy průměrným či dokonce komickým odvarem úvodní části desky. Až na oživení harmonikou ve skladbě „Basebalovej hurvínek“ zní celé album příliš jednotvárně. Deska by možná mohla být přijímána lépe kdyby přišla o několik let dříve. Dnes již pop punk není tolik v kurzu jako v době, kdy se vyrojily kapely typu Green Day a nic ani nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco měnit. Prohrála v kartách zasahuje především zástupkyně něžnějšího pohlaví, a tudíž je nutností mít na albu alespoň jednu baladu, čehož se více než slušně zhostila píseň „Kosmonaut“.

Přes všechny zápory, všechny mínusy je deska „Jaký to bude za vodou“ plná svižných zábavných nenáročných písniček, které neurazí, ale stále nevím proč zrovna Prohrála v kartách a ne nějaká jiná pop punková kapela, kterých je na naší scéně plno.

Musiczone.cz, Benjamin Slavík