„Cože? Prohrála v kartách? To vůbec neznám!! Že jsou lepší než Divokej Bill a přesto jim dělaj’ předskok? Tak to musím sehnat“ – Tak takhle nějak může zareagovat určitě hóóóódně lidí v našem malým Česku. Zkusím vám říct proč…

Je těžké dělat recenzi na desku kapely, kterou má sám recenzent velmi oblíbenou, ale kterou zároveň skoro nikdo nezná. Prohrála v kartách vydali svou druhou desku, aniž by tu jejich první – Žádný čáry z nebe z roku 2002, kromě fanoušků a pár náhodných kupujících někdo více zaregistroval. Teď je rok 2006 a kapela po nekonečných šňůrách koncertů a odježděných festivalů vydala desku druhou. A je třeba říci, že desku velmi dobrou. Leader kapely Filip Horáček (mimo jiné pro Annu K. napsal skvělou písničku Nebe) opět dokazuje, že je vedle Fanánka, Michala Horáčka nebo třeba Gábiny Osvaldové jedním z našich nejlepších textařů. Horší už je to se zpěvem, kde je Horáček občas trochu nejistý (oproti první desce je ale znát veliký krok dopředu), což ale není důvod si desku nekoupit (Madonna také není žádná skvělá zpěvačka a máme jí doma všichni :). Co šlape skvěle, je samotná hudba, často doprovázená různými dechovými nástroji, což se hlavně v „karibské“ písni América skvěle osvědčilo. Všichni muzikanti si se svými nástroji skvěle rozumí a ucho posluchače se tak krásně naladí na každou další písničku.

Kapela, která právě brázdí Česko s bandem Divokej Bill by si stoprocentně zasloužila větší pozornost. Písničky jako Nevnímám, singl Za vodou nebo pomalá skladba Kosmonaut (kde si zahrál jako host také Michal Dvořák) se vám vryjí do hlavy a jen tak z ní nezmizí. Ani po několikátém poslechu se deska neomrzí a stále v ní budete nacházet nové a nové hudební nápady. Potěší i velmi povedený booklet. Vřele doporučuji!!!

ROCKMAG.cz, Koruna