Banda, které vzešla z Malostranské besedy a již pěknou řádku let brázdí naši hudební scénu, se po bezmála tříleté odmlce rozhodla vydat své další, v pořadí třetí album. A to album není jen tak ledajaké. Bohužel nahrávání a následné vydání alba provázela velká smůla a fanoušci byli napjatí jako špagáty, ale výsledek jim to vše vynahradil.KanibaLOVE vyjdou po částech, prakticky na pokračování, a to v několika formách. Od počátku dubna je album ke stažení za mizivých 152 korun na stránkách vydavatelství ve formátu MP3. Zhruba v půli dubna potom album vyšlo i v časopisecké verzi jako bonus u části nákladu časopisu Reflex. Ovšem aby fanoušci nebyli ochuzeni o digipackový přebal, CD vyjde ještě v květnu jako 2CD, které kromě tradičních 10 pecek nabídne i další čtyři nové, jakoby pokračování předchozího CD, následně nové verze starších či nikdy nevydaných písní právě PVK a další. Aby o tuto druhou část nebyli fanoušci co si zakoupili CD ve formátu MP3 ochuzeni, dostanou toto druhé CD zdarma.

Myslím si, že dlouho očekávaná deska mnoho lidí zvedla ze židle, mnoho lidí překvapila a hlavně málo koho zklamala. První vypuštěná verze písničky byla Růženky na půl úvazku, která vyšla jako příloha na jednom z CD u časopisu Report. Další byli ke stažení KanibaLOVE a nezbývalo nic jiného, než se těšit na CD.

Jedním z nejsilnějších momentů desky bych jednoznačně určila písničky Čertův posel a Milada. Naopak k těm slabším bych zařadila právě písničku Na pokračování. Celá deska posunula PVK dopředu, CD má našláplo přesně s tou dravostí, kvůli které jsem začala toto podivuhodné uskupení kolem Horáčka poslouchat. Mámivé kouzlo Horáčkova nezpěvu či spíš řevu skvěle dokresluje basová linka a obě kytary. Na desce se i v roli hosta objevil Ruda Rigo, hráč na saxofon, ze skupiny Medvěd 009, v písničce Kde se dneska srdce vylejvá, která na první poslech upoutá nejen textem ale i právě saxofonem.

Deska se celá nese v rychlejším rytmu a na kráse ji neubírá ani to, že jí chybí nějaký pomalejší kousek jako byl Kosmonaut na desce předchozí. Třeba se taková věc objeví právě na dvojCD a nebo nás čeká ještě nejedno velké překvapení. Deska nikdy nebude patřit do kategorie neurazí – nepotěší protože ona hlavně všechny, i ty co tvorbu PVK do dnešní doby neznali hlavně překvapí a to mile. Je dobře, že Prohrála vyšla ze svého stínu, ale zároveň že jim zůstal ten sound pro který je mají jejich fanoušci rádi.

Lacultura.cz, Lucie Borecká